Výlety z Plzně do všech stran
Za svou prosperitu vděčí Plzeň mimo jiné významným nalezištím surovin ve svém okolí. Vzestup průmyslu v 19. a 20. století přinesl městu mezinárodní věhlas. Koncem 20. století navázala Plzeň na dřívější tradice, zrenovovala historické jádro a v roce 2015 se stala Evropským hlavním městem kultury. Vlivem postupného rozšiřování města Plzeň pohltila řadu vesnic v sousedství. Díky tomu se na území města nacházejí tři vesnické památkové rezervace, sedm vesnických památkových zón a jedna „vesnická“ národní kulturní památka. To je v rámci Česka nesporné unikum. V krajině kolem Plzně se mísí atmosféra českého venkova se stopami průmyslu. Díky této rozmanitosti můžeme i mimo město objevovat jedinečná místa i příběhy.
Jihovýchod: Krajem dávné historie
Nejstarší dějiny Plzně jsou spjaté se Starým Plzencem, původně přemyslovským hradištěm s hradem Plzeň. Svůj význam začala takzvaná Stará Plzeň ztrácet, až když bylo na sklonku 13. století opodál postaveno město Nová Plzeň. Ve Starém Plzenci se zachovala řada unikátních historických památek. Rotunda sv. Petra a Pavla z 10. století je nejstarší církevní stavbou v kraji. Je od ní nádherný výhled i na protilehlý kopec Radyně se stejnojmenným hradem ze 14. století. Na množství dalších zajímavostí upozorňují tři zdejší naučné stezky. Největší český vinařský podnik Bohemia Sekt na své návštěvnické trase nabízí prohlídku výroby šumivého vína. V Sedlci u Starého Plzence se v areálu valdštejnských železáren, kdysi kolébky Škodových závodů, dochovala empírová hala a výtahová věž s litinovým valdštejnským znakem.
Vesnice západně od Plzence jsou většinou součástí Plzně. Černice bývaly v 15. století jednou z největších vsí Plzeňska a dodnes si zachovaly idylickou atmosféru vesnické návsi s kapličkou, památným lipami a minipivovarem. Další minipivovar je v sousedních Radobyčicích. Bývalá ves Litice se pyšní kostelem sv. Petra a Pavla, postaveným ve 14. století v místech původní románské svatyně, a pozůstatkem hradu Litice na příkrém skalnatém ostrohu poblíž řeky Radbuzy.
Východ: Podél Úslavy a Berounky za lidovou architekturou
Bývalé vesnice podél pravého břehu Úslavy až k jejímu soutoku s Berounkou jsou součástí města Plzně, ale zároveň památkově chráněná území vesnické architektury. Jedna z nejhezčích vesnických návsí na Plzeňsku je v městské části Koterov. Její zvláštností je secesní sokolovna. Se Starým Plzencem ji spojuje cyklostezka. V blízkém Letkově se nachází sportovní letiště. Historická část Božkova překvapí malebnými selskými statky, ale tradici zde má i průmysl. Poblíž obce se v minulosti těžila a zpracovávala „vitriolová“ břidlice. Božkov je dnes především synonymem českých destilátů, zejména rumu, který zde již přes sto let vyrábí firma Stock Plzeň. K relaxaci láká Božkovský ostrov, o něco níže po pravém břehu Úslavy vede stezka kolem mezinárodní střelnice a za čtvrtí Lobzy prochází krásně upraveným parkem. Dominantou Selské návsi v Lobzích je pozdně barokní Svobodnický dvůr. V jeho areálu je možné navštívit zajímavou expozici Příběhy dvoutaktů se sbírkou trabantů.
Podél pravého břehu Úslavy se dá dojít městskou čtvrtí Doubravka až k soutoku s Berounkou, kterému vévodí kostelík sv. Jiří. Podle legendy jej v 10. století založil sv. Vojtěch. Rozhledna na vrchu Chlum s panoramatickým pohledem na Plzeň bývala výletním cílem už za první republiky. Malá obec Bukovec v údolí Berounky je výchozím místem do přírodní rezervace Zábělá s krásnými výhledy na údolí Berounky.
Severovýchod: Okolím Klabavy za železem a jedinečnou přírodou
Romantické okolí říčky Klabavy s rázovitými vesnicemi je na první pohled oázou českého venkova. Tato oblast je však svázána s průmyslem víc, než by se mohlo zdát. Železné rudy se těžily mezi Kyšicemi, Ejpovicemi a Klabavou od středověku, průmysl zde vrcholil koncem 19. století. Jeho pozůstatkem je 26 m vysoký komín, jeden z nejstarších v Česku. Nenápadný vchod do šachty ve stráni u trati skrývá podzemní důl Kristiania. V okolí Ejpovic byl v 50. letech 20. století otevřen povrchový důl, kvůli němuž byla říčka Klabava mezi Ejpovicemi a Horomyslicemi odkloněna dvěma souběžnými, kilometr a půl dlouhými tunely. Po ukončení těžby vzniklo zatopením dolu Ejpovické jezero. Osadu Horomyslice u Dýšiny rozděluje místní železniční trať na dva světy – směrem k Plzni revitalizovaný průmyslový areál bývalých hrudkoven, na druhé straně trati přírodní prostředí golfového rezortu. Zdejší krajina lákala už za první republiky, v části zvané Nová Huť vyrostla v okolí Kepkova mlýna celá vilová čtvrť. V obci také silně rezonuje historie osvobození západních Čech americkou armádou, v Nové Huti bydlel generál Ernest N. Harmon a svou sochu v Dýšině má i generál George S. Patton.
Chrást na dolním toku Klabavy před jejím soutokem s Berounkou je výchozím místem do přírodního parku Horní Berounka i oblíbenou zastávkou vodáků. Kromě návštěvnických služeb Chrást nabízí i pohled na řadu zajímavostí, např. vysoký ocelový most přes Klabavu, Jílkův mlýn z 1. pol. 19. století nebo Veselý Hurvínkův pomník na počest Josefa Skupy, jehož vila stojí poblíž obce dodnes.
Sever: Bolevecké rybníky
Poslední ulice na severu města navazují na rozsáhlé polesí soustavou deseti boleveckých rybníků, která je ještě o dvě století starší než třeboňské rybníky. Na hrázi a v okolí Velkého boleveckého rybníka dodnes přežívá několik dubů údajně zasazených při založení rybníka v roce 1461. Díky kvalitní čisté vodě jsou všechny větší rybníky v soustavě vhodné ke koupání. Bolevecké polesí zaujme třemi přírodními rezervacemi s výskytem rašelinišť, naučnou Sigmondovou stezkou a sbírkou borovic z celého světa v arboretu Sofronka. Raritou je Kolomazná pec z poloviny 18. století, jedna z nejzachovalejších svého druhu v Česku. Svůj název dostaly rybníky podle vsi Bolevec, kterou však v 80. letech minulého století téměř pohltilo nově vznikající sídliště. Zůstala jen část obce s Boleveckou návsí a vesnickými usedlostmi. Zdejší statek U Matoušů je národní kulturní památkou. Nedaleký Bolevecký hřbitov se stal místem odpočinku 240 obětí výbuchu v muničce Škodových závodů v roce 1917.
V Třemošné se nachází nejen rodný dům významného malíře Václava Brožíka, ale také bowlingové centrum a dům Exodus, poskytující mimo jiné chráněné dílny i ubytování osob s tělesným postižením. AirPark ve Zruči láká na největší českou soukromou sbírku letadel. Obce Druztová a Dolany se mohou pochlubit zachovalými selskými usedlostmi. Naučná stezka Po stopách Františka Malocha po levém břehu řeky Berounky je oblíbenou výletní trasou mimo jiné i díky četným přírodním zajímavostem a zřícenině hradu Věžka.
Severozápad: Z kraje kaolinu do úrodné nivy řeky Mže
Lesnatá krajina podél karlovarské silnice postupně klesá od vrchu Krkavec do mělkého údolí řeky Mže. Ze severního Plzeňska sem zasahují významná ložiska kaolinu, u Kaznějova se nachází i jeden z největších evropských kaolinových dolů. Postupně od karlovarské silnice směrem k jihozápadu převládají zemědělské plochy s obcemi, v nichž je možné obdivovat zachovalé selské usedlosti a také menší šlechtická sídla. Výškovou dominantou je vrch Krkavec s rozhlednou z roku 1900. Obec Nevřeň láká na prohlídky podzemního kaolinového dolu a také na zajímavou architekturu Centra Caolinum. Blízko Chotíkova nelze v krajině přehlédnout ani moderní spalovnu. Prohlídka jejího provozu patří k nejneobvyklejším zážitkům v této destinaci.
Zdejší vesnice bývaly většinou v majetku okolních klášterů. To je případ i barokního hospodářského dvora Kumberk. V Čeminech, Bdeněvsi, Kozolupech či Kůští se nacházejí selské usedlosti nejčastěji ve stylu lidového klasicismu. Krásnými statky s vysokými branami vynikají zejména Radčice a Křimice, a to i přesto, že jsou již součástí Plzně. Paletu historické architektury doplňují barokní zámečky (Čeminy, Malesice, Křimice). Město Touškov s dominantou barokního kostela sv. Jana Křtitele na návštěvníky působí příjemným maloměstským prostředím. Za návštěvu stojí městská památková zóna i pozůstatky židovského hřbitova.
Jihozápad: Uhelným revírem
Mírně zvlněná krajina v okolí Vejprnického potoka a řeky Radbuzy bývala od 19. století významnou hornickou lokalitou s těžebními věžemi a odvalovými haldami. Na počátku 20. století v plzeňské uhelné pánvi pracovalo na 7 000 horníků. Z dříve nevýznamných vesniček se stávala důležitá centra s četnými hornickými koloniemi. Centrem oblasti se staly Nýřany, Tlučná a Zbůch, ale těžilo se např. i v Mantově u Chotěšova, na Sulkově, v Líních, na Valše a v Liticích u Plzně. Poslední vytěžený vozík černého uhlí v celé oblasti vyjel z dolu Krimich II v Tlučné v roce 1995. V Nýřanech se kdysi těžilo nejkvalitnější černé uhlí v Rakousku-Uhersku, ale byly také známy svými hutěmi, válcovnami a sklárnami. Ve Zbůchu u Plzně se dolovalo uhlí hlavně pro Škodu Plzeň. Důl Austria – Masarykův jubilejní s těžní jámou hlubokou bezmála 800 m patřil k těm nejmodernějším. V areálu dolu v sousedství rekultivované haldy vzniklo Hornické muzeum. Poblíž vybudoval Hornický spolek věrnou maketu šachty i s patřičným originálním vybavením.
Plochá krajina v okolí obce Líně usnadnila v 50. letech minulého století výstavbu původně vojenského, dnes největšího veřejného letiště v Plzeňském kraji. Příležitostně je zde možné navštívit i letecké muzeum Hangár 3. Menší rybníky a mokřady jsou rájem pro chráněné druhy živočichů. Vyhlídková věž v přírodní rezervaci Nový rybník slouží jako pozorovatelna významného hnízdiště ptactva. Mezi sakrálními památkami upoutá především zajímavý barokní kostel ve Vejprnicích, který je netradičně spojen se sousední farou můstkem.
