Projděte se v Plzni z Hamburku na Petrohrad

Kdybyste tentokrát chtěli zažít Plzeň trochu jinak, zveme vás na procházku z Hamburku na Petrohrad. Okolí plzeňského hlavního nádraží a přilehlou čtvrť Petrohrad byste v turistických průvodcích moc často nenašli. Z vlaku většinou návštěvníci spěchají do historického centra. Nemusíte se bát, nečeká vás cesta přes celou Evropu, pouze prozkoumáte čtvrť, které se možná brzy bude přezdívat plzeňský Žižkov nebo Holešovice.

Trasu procházky vyznačenou na mapě najdete zde.



Vstupní brána do města

Procházku začnete na Palubě Hamburk. Tato vstupní brána do města vás přivítá příjemnou atmosférou, kávou, koblihou či párkem, ale také spolehlivými službami našeho místního infocentra. Kdybyste si nebyli jistí, kudy na Petrohrad, v infocentru vám pomohou. Nezapomeňte také vyšplhat na vyhlídkovou věž nad infocentrem, ze které můžete pozorovat ruch na železnici nebo autobusovém terminálu, a pokud nepatříte mezi „šotouše“ (vášnivé fanoušky dopravy), obraťte zrak směrem k centru Plzně.

Čtvrť Petrohrad

Čtvrť nacházející se jižně od hlavního nádraží a železniční trati se dočkala významného rozšiřování v dobách průmyslového rozvoje města. Petrohrad byl kromě železnice vymezen železničními dílnami na východě a Slovanskou ulicí, resp. areálem papírny na západě. Centrem čtvrti se stalo Mikulášské náměstí a postupně se rozrůstající šachovnice městských bloků s poměrně úzkými ulicemi nestíhala uspokojovat poptávku po bydlení. Petrohrad zaplnily také obchůdky, řemeslné dílny a hustá síť pivnic. Jedna z nich, Hostinec u města Petrohradu, dala nové čtvrti jméno.

Slavné podniky a kulturní život na Petrohradě

Budete-li z nádražního podchodu následovat železnici směrem na východ, projdete kolem jedné z mála dochovaných budov smaltovny Bartelmus. Poznáte ji podle nápisu na fasádě. Smaltovna kromě nádobí vyráběla také litinová kamna, vany nebo umyvadla. Úspěšná éra podniku skončila v roce 1928, kdy poslední ředitel z rodu Bartelmů firmu zadlužil a spáchal sebevraždu. Zůstala v provozu přibližně do 40. let 20. století. Poté ji převzaly Škodovy závody a část využíval dopravní podnik.

Vaší pozornosti by cestou na Mikulášské náměstí neměla uniknout budova dnešní bioptické laboratoře v Rejskově ulici. Díky kinu Invalid a později supermodernímu Panoramatickému kinu Eden patřila tato budova několik desetiletí ke kultovním místům Petrohradu. Poslední promítání v Edenu proběhlo v únoru 2006, poté byla budova přestavěna na bioptickou laboratoř.

Nedaleko kina se nacházel blok, ve kterém působil kamenický závod Jana Cingroše. S asi 500 zaměstnanci patřil na přelomu 19. a 20. století k největším svého druhu v Evropě. Mezi jeho nejslavnější zakázky patří podstavec z leštěné žuly pro pomníky Marie Terezie a arcivévody Albrechta ve Vídni.

Školy na Mikulášském náměstí

Mikulášské náměstí je nejstarším prostranstvím tohoto typu na Východním Předměstí. Jeho podobu ovlivnily místní školní budovy. Reálná škola (dnes „Mikulášské“ gymnázium) měla stát naproti škole obecné (dnešní Církevní gymnázium). To se však setkalo s odporem místních, kterým byl přislíben park, a zahrada reálky by z prostoru náměstí značně ubrala. Městská rada tedy pověřila Antonína Balšánka urbanistickým projektem, který reálku umístil na delší stranu náměstí a školní zahradu směrem ke Slovanské třídě. V prostoru náměstí tedy mohla vzniknout zeleň, kterou zde s drobnými rozdíly vidíme i dnes.

Na náměstí, ještě než dojdete na Mikulášský hřbitov, máte možnost zavzpomínat na některé plzeňské osobnosti. Pomník J. K. Tyla sem byl umístěn v roce 2012. Vedle pomníku se dodnes zachovala lípa Svobody vysazená ve 30. letech. Poblíž branky do parku zase najdete bustu Jiřího Trnky.

Slavní žáci reálky

S někdejší reálkou je spjato několik významných osobností plzeňské historie. Ve 20. letech minulého století zde jako profesor působil Josef Skupa, otec slavných loutek Spejbla a Hurvínka. Byl objevitelem talentu svého žáka a později spolupracovníka Jiřího Trnky. Významná osobnost české kultury Miroslav Horníček se zde při studiu seznámil s Bohumilem „Bimbou“ Konečným, který proslul jako malíř a ilustrátor.

Kdo odpočívá na Mikulášském hřbitově?

Mikulášskému hřbitovu dominuje kostel sv. Mikuláše z 15. století. Jde o jedinou gotickou památku v oblasti Petrohradu, z původní stavby se zachovalo jen zdivo, kostel s rámovým stropem byl několikrát upravován. Původně se zde pohřbívala jen chudina a nekatolické obyvatelstvo, později však došlo k zákazu pohřbívání uvnitř městských hradeb. Mikulášský hřbitov se pak stal jakýmsi plzeňským Slavínem, kde své místo posledního odpočinku nacházely nejvýznamnější osobnosti. Najdeme tu např. hrob Emila Škody. Hlavním symbolem hřbitova se stal především hrob Josefa Kajetána Tyla.

 

Papírna a továrny na březích Radbuzy

Průmyslové podniky byly zpravidla závislé na zdroji vody. V roce 1870 byla na břehu Radbuzy založena papírna, kterou několik let poté zakoupila rodina Piette. Pod vedením Piettů papírna zažila své nejslavnější období. V sousedním parku stála od roku 1885 honosná vila Ludvíka Piette. Výroba papíru se zastavila v roce 2004 a v následujících letech se areál postupně proměnil v dnešní kulturní centrum.

V sousedství Mikulášského hřbitova stávala od roku 1873 válcovna a drátovna firmy Schwarz & Beck, která již dříve na opačném břehu řeky provozovala výrobu hřebíků. Po zániku společnosti byla továrna nahrazena novou bytovou zástavbou.

Družstevní výstavba

Rozvoj průmyslu vyžadoval stále více zaměstnanců a bytová výstavba často poptávce nestačila. Do výstavby se tedy ještě před válkou začala zapojovat obec a nově vznikající stavební družstva. Dům na nároží Sladkovského a Jablonského ulice vystavěný začátkem 20. let odráží vliv několika architektonických směrů: moderního klasicismu, národního stylu, ale také secese, geometrické moderny a art deco. Návrh připravovala firma bratrů Paškových.

Dominikáni na Jiráskovo náměstí

Jiráskovo náměstí a paprsčité vedení ulic na jeho jihovýchodní straně svědčí o posunu v myšlení urbanistů. Na plánech města se objevilo krátce po roce 1900. V letech 1912 – 1913 byl v prostoru náměstí vystavěn dominikánský klášter s kostelem. Při západním okraji náměstí vznikla o deset let později budova obecné školy. Budova kláštera sloužila za druhé světové války jako lazaret pro wehrmacht. Po nuceném odchodu dominikánů z Plzně v roce 1950 až do jejich návratu v roce 1990 sloužil klášter Okresnímu ústavu národního zdraví, zejména pacientům s tuberkulózou.

Kde se vlastně narodil Spejbl?

Dům ve Farského ulici 14 nechal postavit na sklonku 19. století Tomáš Šlais, majitel velkostatku a polností, na nichž dnes stojí velká část sídliště Slovany. Jeho syn Karel se stal redaktorem a spisovatelem a byl blízkým spolupracovníkem Josefa Skupy. Na Šlaisově statku se také zrodila loutka Spejbla vyřezaná podle jednoho z místních čeledínů. Kolem Šlaisova statku se vytvořil okruh známých kulturních osobností, kromě Skupy a Trnky k nim patřili například i herec Zdeněk Štěpánek nebo malíři a ilustrátoři Josef Lada a Cyril Bouda.

Masarykova základní škola

Budova Masarykovy školy na Jiráskovo náměstí se stala první školní novostavbou po vzniku samostatného Československa. Slavnostního položení základního kamene se zúčastnil prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Projekt honosné školy s oddělenými vchody pro chlapce a dívky vypracoval architekt Hanuš Zápal. Inspiroval se barokními stavbami, na průčelí uplatnil kubizující prvky a dobově aktuální národní styl. Během druhé světové války byla škola několikrát zabrána pro vojenské účely, po osvobození Plzně pak několik měsíců sloužila jako ubytovna amerických vojáků.

Mezi žáky „Masaryčky“ patřilo mnoho významných osobností. Jedním z prvních žáků nejspíše byl Ladislav Světlík, stíhací pilot RAF, který se zapojil mimo jiné do příprav vylodění v Normandii v roce 1944. Do lavic školy usedal také Miroslav Zikmund, který později s Jiřím Hanzelkou procestoval svět. Vlastislav Toman spoluzaložil časopis ABC a je také autorem kultovního komiksu Strážci, který je inspirován příběhy party kluků na Petrohradě. Asi nejslavnějším žákem Masarykovy školy byl Karel Gott. V té době bydlel na Slovanské (tehdy Nepomucké) třídě.

Park Chvojkovy lomy

Na území mezi dnešní Částkovou, Koterovskou, Táborskou a Lobezskou ulicí se již v 19. století těžil pískovec. Těžba v lomech, které patřily Josefu a Vojtěchovi Chvojkovým, probíhala patrně až do 30. let 20. století. Po jejím ukončení zde město po vzoru revitalizací lomů v Lobzích a na Košutce zamýšlelo vybudovat park. Vznikl však nakonec až v závěru výstavby slovanského sídliště o několik desítek let později.

Za hranicí lomu na nároží ulic Táborského a Koterovské si bratři Chvojkové nechali postavit moderní vilu. Dům na půdorysu ve tvaru písmene L má funkcionalistický výraz díky rovné střeše s železobetonovou konstrukcí, rozměrným oknům a obkladům z čtvercových bílých dlaždic. Dnes je budova téměř schovaná okolní zelení.