Plzeňské báje a pověsti: Jak se do znaku dostal velbloud
Před pár týdny jsme si vyprávěli o tom, jak se do plzeňského znaku dostala stříbrná chrtice. Ve znaku města, a stejně tak mezi kašnami na náměstí, ale najdeme ještě jiné zvíře. Velblouda. Co ale ve znaku Plzně dělá velbloud? O tom si povíme dnes. Vítáme vás u dalšího dílu plzeňských pověstí, které během léta naši průvodci vypráví na tematických prohlídkách historického centra. Můžete si ho sami přečíst nebo si poslechnout náš podcast na FB Visit Plzeň.
Představte si, jak je velbloud vzácné zvíře. A jak muselo být vzácné před pěti sty lety! Ale Plzeňané takové zvíře skutečně měli.
Kdysi dávno byla Plzeň deset dlouhých a nesnesitelných měsíců obléhána spojenými husitskými vojsky. Abyste rozuměli, tehdy se hodně válčilo kvůli náboženství. Plzeň byla na jedné straně, protože byla katolická, a proti ní bojovali právě husité.
Bylo jich tu přes třicet šest tisíc a všichni rozložili své tábory kolem celého města, ve kterém v té době žilo jen 5 tisíc obyvatel. Útok střídal útok, neustále město dobývali, ale Plzeň statečně odolávala.
Hlavní útok husitů byl připravený na prosinec. Vojska se sešikovala a zaútočila na město. Byla to tvrdá bitva, hodně dlouhá a náročná. Plzeňané lili na husity vařící vodu, házeli zapálené smolné věnce, prostě všechno, co měli po ruce. Hradby nepovolily, Plzeň bitvu ustála a útok byl odražen. Husitům nezbývalo než se stáhnout zpět do svých ležení.
A toho Plzeňané využili, otevřeli brány a zaútočili na ustupující nepřátele. Nastal hrozný zmatek a Plzeňanům se podařilo vyplenit skladiště husitů a obrat je o všechny jejich zásoby, ale dokonce i o válečné trofeje a další vzácnosti.
A přitom jim padlo do rukou zvíře, které dosud neznali. Velbloud. Husité ho dostali od polského krále jako odměnu za pomoc. S velkou slávou si ho Plzeňané přivedli domů. Celé město se seběhlo a všichni, staří i mladí, se dívali na zvíře, které ještě nikdy neviděli.
Husité byli ze ztráty velblouda velmi smutní a snažili se ho získat zpátky. Nabízeli za něj Plzeňanům obrovské peníze, dokonce i urozeného zajatce, ale marně. Plzeňané pokládali ukořistění velblouda za symbolický obrat k lepšímu a věřili, že díky tomu války brzy skončí. A skutečně, za necelý půlrok bylo město osvobozeno.
Plzeň si oddychla. Když se o tom dozvěděl císař Zikmund, pochválil měšťany a listinou, na níž je pověšená pečeť z ryzího zlata, udělil městu spoustu práv a výhod. Na znamení jejich statečnosti přikázal Plzeňanům, aby ve svém znaku na zeleném poli nosili zlatého dvouhrbého velblouda. A tak se dostalo do plzeňského znaku tohle cizokrajné zvíře.
A chcete vědět, jak to s velbloudem bylo dál? Měšťané měli velmi přátelské vztahy s německým městem Norimberk, které jim posílalo peníze a jinak jim pomáhalo. A tak poslali na znamení vděčnosti Plzeňané po válce velblouda do Norimberka.
