Putování po plzeňských řekách: Radbuza
S naším seriálem, kdy se necháváme unášet krásami plzeňských řek, se blížíme do finále. Ale nepředbíhejme, napřed nás totiž opět čeká putování, tentokrát v okolí řeky Radbuzy. Nabídneme vám klidná přírodní zákoutí, mystická místa i barokní skvosty zasazené do krajiny, kterou se nejdelší plzeňský tok vine a dává jí nezaměnitelný charakter.
Po naučné stezce až k nádrži České údolí
Každá plzeňská řeka je povahou trochu jiná, jedno však mají společné – bez nich by město vypadalo docela jinak. Ke všem také spravedlivě náleží naučná stezka. Jednu takovou dostala i řeka Radbuza, která se může oproti svým vodním sestrám pochlubit největším povodím a délkou 111,5 kilometrů, jež ji v tomto ohledu činí nedostižnou královnou. A taky je – vedle Mže – nejbližší centru města. Právě náplavka u Radbuzy se stává čím dál oblíbenějším místem pro trávení volného času ve městě. Koupání tady řeka sice moc nakloněná není, zato její břeh ožívá přes letní sezonu rozmanitými akcemi.
Pěknou scenerii Radbuza utváří nejen v dosahu kulturní zóny DEPO2015 a cesty oblíbené pro běh, cyklistiku i procházku, ale také ve Štruncových sadech. Na konci parku svou vládu chtě nechtě přenechává řece jiné. Po spojení se Mží už na své pouti ku Praze pokračuje Berounka. Nesmíme opomenout ani přehradní nádrž České údolí, pro které se vžilo označení Borská nebo také Litická přehrada. K tomuto vodnímu dílu postaveném na Radbuze vás dovede zmíněná naučná stezka Údolím řeky Radbuzy. Podél té vás nemine několik atraktivních míst, jako je například sportovní areál Škoda sport park nebo Hruškova meditační zahrada, oáza zeleně prodchnutá silnou historií. A nakonec přímo u nádrže Škodaland, další perfektní lokalita pro všechny sportovce i ty, kdo touží po osvěžení nebo lenošení na dece. Tak proč nezačít objevovat jednu z našich plzeňských řek už rovnou ve městě?
Do Dobřan za barokem, klidem lesoparku a divokými koňmi
Pojďme se trochu vzdálit od Plzně a užít si další výletní zastavení, které představuje město Dobřany. Řeka Radbuza se klikatí jen kousek od centrálního náměstí T. G. Masaryka, které lemují půvabné měšťanské domy. V samém jádru města najdete dokonce dva svatostánky. Kostel sv. Mikuláše zdobí rokokové varhany a pozdně barokní fresky a obrazy od umělce F. J. Luxe, který tvořil i pro klášter Chotěšov či zámek Manětín. Možná vás napadne, jestli této stavbě přeci jen něco nechybí? Ano i ne – kostelní věž se zvonicí sice přímo součástí není, k obloze se však pyšně vypíná jen pár kroků vedle. Nejen milovníky barokního umění upoutá i druhý, barokní kostel sv. Víta z první poloviny 18. století, za jehož realizací stojí plzeňský stavitel Jakub Auguston mladší. Neobvyklý je nejen tvar kostela odvíjející se od oválného půdorysu (věděli jste, že má ne jeden, ale rovnou čtyři vchody z každé světové strany?), ale také dvoustranný oltář umístěný doprostřed prostoru. Interiér zároveň využívá městská galerie pro pořádání výstav. Stálicí je tu expozice Dobřanské baroko.
Jen co si projdete náměstí a třeba si dopřejete ničím nerušenou chvilku u piva v místním pivovaru Modrá hvězda, můžete se vydat po naučné stezce Lesopark Martinská stěna. Dostanete se tak i blíže k řece. Klidně plynoucí tok přeběhnete přes kamenný gotický most, který zde údajně stával už v 15. století a vedla tudy důležitá obchodní cesta. Legenda praví, že přes most projížděl také slavný válečník a vojevůdce Jan Žižka se svou družinou. V lesoparku se nachází nejen dostatek míst pro odpočinek a hezké vyhlídky, ale také lesní divadlo, kaplička a malá zvonička. Malí výletníci a výletnice si vyhrají na dětském hřišti, kde je nadchne velká skluzavka, vystavěná přímo v kopci. Plno zajímavostí se dozvíte také u série naučných panelů, které přibližují svět včel a včelařství.
Otevírací doba kostelů: kostel sv. Mikuláše přístupný každou neděli od 9 hodin během bohoslužeb, kostel sv. Víta & galerie – od října do dubna ve všední dny (od 8:30 do 12:15 hodin & od 13 do 16 hodin), od května do září po celý týden (pondělí až pátek od 8:30 do 12:15 hodin & od 13 do 17 hodin; sobota a neděle od 13 do 17 hodin)
Kam dál? Co byste určitě neměli minout, je přírodní památka Šlovický vrch. Z někdejšího vojenského prostoru vznikla rezervace s divokými exmoorskými koňmi, kteří pomáhají udržovat jedinečný biotop. Vynoří se před vámi i překvapivá „rozhledna“ – 8 metrů vysoká vyhlídková mohyla. Pokud budete mít štěstí, ze dvou ochozů se vám naskytne kouzelný pohled na pasoucí se stádo. A jestli koně zrovna nemají společenskou náladu, bohatě vám to vynahradí pozorování okolní krajiny, především jihozápadního Plzeňska. Za příznivých podmínek dohlédnete i k vrcholkům hor v sousedním Německu. V horkých dnech, kdy se z rozpálených ulic prchá nejlépe k vodě, vás potěší nedaleký biotop Kotynka, mimochodem vůbec největší přírodní koupací biotop v Česku. Protože namísto chemického čištění vsadili na filtraci pomocí vodních rostlin, je vhodný i pro alergiky. U přírodního koupaliště vyrostlo také brouzdaliště pro ty nejmenší, venkovní posilovna, houpačky, pískoviště, hřiště na plážový volejbal, bistro… zkrátka všechno potřebné k tomu, abyste v létě měli o svlažení i zábavu postaráno.
Otevírací doba biotopu: dle sezony od června do září, aktuální přehled zde
Vstupné do biotopu: dle sezony a vybraného měsíce, aktuální přehled zde
Klášterní tajemství v Chotěšově
Proti proudu řeky se brzy dostaneme k monumentální stavbě, která jako by vystoupila ze stránek historických románů. Ženský klášter premonstrátek ze 13. století, shlížející do říčního údolí, si toho zažil mnohé, od plenění přes válečná tažení a zrušení činnosti až ke zpustošení během armádního pobytu v 60. a 70. letech. Naštěstí se tato pozdně barokní perla dostala do dobrých rukou a postupně získává zpět svůj ztracený lesk. Za výlet stojí také mnohé kulturní a gastronomické akce, už jen proto, že během nich je přístupná jižní zahrada. Velkorysou budovu konventu si pro jeho unikátní kulisy a výjimečnou a bezpochyby mystickou atmosféru oblíbili filmaři, takže dost možná povědomé prostředí zaznamenáte v některém ze svých oblíbených snímků či hudebních klipů. A pokud si ne a ne vzpomenout, kde se objevil, tematická expozice vám rychle připomene, co všechno se v klášteře natáčelo. Expozice to není ale zdaleka jediná, mají jich tu celou řadu – zaměřenou například na architekturu v modelech, modely vojenské techniky, tvorbu sochařky Ludmily Seefried Matějkové a chotěšovského rodáka Františka Xavera Margolda či hasičství. Ty průběžně rozšiřují výstavy dočasné.
Ať už si vyberete elektronického průvodce, nebo toho z masa a kostí, na prohlídce se můžete příjemně zapomenout v prostorách rozlehlého objektu, který fungoval svého času také jako dívčí penzionát či starobinec. Nahlédnete například do kostela, kapitulní síně či velkého sálu. Obdivovat můžete působivou nástěnnou fresku nad hlavním schodištěm, jejímž autorem není nikdo jiný než zmíněný F. J. Lux. Vyniknout jí daly složité restaurátorské práce, díky nimž se v obraze znovu rozzářila postava zakladatele kláštera Hroznaty z rodu Černínů. Podobně jako se v dnešní tváři kláštera zrcadlí střídající se časy rozkvětu i úpadku, jeho chodby jako by promlouvaly nespočtem legend a tajuplných povídaček. Některé z nich už dávno vybledly, jiné se v různých obměnách předávají dodnes. Kdo ví, kde přesně se skrývají ostatky zazděné jeptišky nebo kudy se zahloubaná v myšlenkách ubírala Hroznatova sestra a správkyně kláštera Vojslava? Není těžké popustit otěže představivosti a vymyslet si i vlastní příběh, který se tady při správné souhře štěstí a náhody mohl odehrávat…
Otevírací doba: od dubna do října ve všední dny a v neděli, v sobotu jen během kulturních akcí – od pátku do neděle s elektronickým průvodcem (od 9 do 15 hodin), v neděli komentované prohlídky od 13 a 15 hodin; v pracovní dny areál kláštera otevřen od 7 do 15 hodin, aktuální otevírací doba zde
Vstupné na prohlídky: plné vstupné 150 Kč, snížené 100 Kč; areál zdarma
Kam dál? K návštěvě doporučujeme Hornické muzeum v obci Zbůch, ke kterému patří také venkovní expozice s maketou těžní věže a kopií hornické štoly. Nemusíte však mít obavy, do hlubokého podzemí nesestoupáte, štola je totiž umístěna na povrchu. V muzejní budově uvidíte pestrou kolekci hornických nástrojů, nářadí a ochranných prvků, rukopis Horního zákona nebo například mince vyplácené horníkům. Spoustu pozoruhodných předmětů vám napoví, jak dobývání černého uhlí formovalo region i co vše obnášela běžná havířská směna. Do muzea se můžete podívat od dubna do září každou středu a sobotu, než sem však vyrazíte, minimálně jednu hodinu předem musíte dát vědět na telefonní číslo 736 420 010 (pan Antonín Lukášek).
Fanoušky automobilových veteránů potěší Vehicle museum ve Stodu, které vdechlo druhý život bývalému pivovaru. Srdce výstavy tvoří „brouci“ a další vozy značky Volkswagen, které doplňují automobily Porsche, terénní vůz buggy, tříkolka a dokonce historická zemědělská technika. Při rekonstrukci budovy byl navíc kladen respekt na její autentický ráz, a tak vozidla parkují pod klenutými stropy někdejší sladovny. Muzeum mívá otevřeno od středy do neděle, a to od 10 do 17 hodin, i zde doporučujeme otevírací dobu ověřit předem na čísle 739 802 502.
Jestli se chcete trochu porozhlédnout po vesničkách rozesetých mezi lány polí a luk, vyrazte na Křížový vrch, kdysi významné poutní místo. Vyběhnout si můžete na stejnojmennou rozhlednu. Nepředstavujte si však klasickou otevřenou stavbu o železné či dřevěné konstrukci – na kopci na vás čeká malebný kostelík. Při záchranné akci dostal nový kabátek stejně jako jeho věž, které byl navrácen původní účel coby rozhledny.
Do Holýšova za skutečnými osudy i starými bájemi
Na pravém břehu Radbuzy se rozkládá městečko Holýšov, mezi fanoušky rockové muziky známé pro vyhlášený festival Pekelný ostrov. Věděli jste však, že se zde nachází malebné vesnické stavení, které se zvenku tváří vcelku nenápadně, vevnitř však ukrývá plno muzejních pokladů? Dům dějin Holýšovska mapuje bohatou historii města, po níž vás provede kreslený hrdina, chlapec jménem Johann, který vychází ze skutečně žijící osoby. Dozvíte se, kdy se dějiny vůbec začaly psát, jak se tady vedlo sklářskému průmyslu či jak vypadala školní výuka v první polovině 20. století. K vidění jsou rozmanité školní pomůcky, hračky a vybavení tehdejší domácnosti. Část expozice se věnuje druhé světové válce, kdy v Holýšově sídlila německá továrna na výrobu munice a také ženský koncentrační tábor. Mrazivou připomínkou temného období jsou autentické šaty vězeňkyně Simone Goupille. Do paměti se vám vryjí také jména belgických vojáků, kteří ke konci druhé světové války osvobozovali město a za své zásluhy získali o více než 60 let později čestné občanství. Mezi zajímavé exponáty se čerstvě zařadil unikátní železniční vagón z roku 1908. K odpočinku pak zve útulný dvorek. Muzeum zároveň funguje jako infocentrum, takže si můžete pořídit i něco na památku.
