Táhne vás to ven? Nás taky! Ještě štěstí, že tu máme pokračování seriálu o plzeňských řekách. A s ním i pozoruhodná místa v údolí řeky Úslavy, kde se snoubí příroda s historií. Pohodlně se usaďte a už při čtení můžete začít snít, kam vás to na příští výpravě po Plzeňsku zavane.
Znáte přísloví „Tichá voda břehy mele“? Úslavě coby nejmenší a nejkratší z plzeňských řek by možná zprvu její dravost také nikdo nevěřil. Co jí však chybí na vzdálenosti a průtoku, spolehlivě dohání na prudkosti a divokosti. V některých místech je její spád až čtyři metry na kilometr, tvoří peřeje a svižností se podobá horským bystřinám. Než se vypravíme dále do regionu, jako rozehřívací procházku si v Plzni můžete dát naučnou stezku Údolím Úslavy, která vede například kolem volnočasového areálu Božkovský ostrov, malebným Lobezským parkem a louky u kostela sv. Jiří, jednoho z nejoblíbenějších zelených zákoutí v Plzni. Tady také svou cestu řeka uzavírá a předává štafetu větší vodní kolegyni, Berounce.
Za Radoušem na Radyni a k rotundě staré stovky let
Nad první zastávkou našeho dnešního putování podél Úslavy nemusíme dlouho rozmýšlet. S jejím tokem i se scenériemi kolem Plzně je již neodmyslitelně spjatý hrad Radyně. Při cestě z města nebo naopak návratu si na obzoru zcela jistě všimnete jeho nenapodobitelné siluety. Na stejnojmenném kopci jej nechal ve 14. století vybudovat snad nejznámější český král a císař Karel IV. Ačkoliv právě po něm původně strážný hrad dostal své jméno, Karlskrone (Karlova koruna), dnes už mu nikdo neřekne jinak než právě Radyně. A co vlastně takový hrad strážil? Před nástrahami a nenechavými zloději měl chránit především kupce, kteří zde procházeli důležitou obchodní stezkou z Prahy do Řezna a Norimberka, a zároveň zajišťoval ochranu hranic. Podle všeho se výstavby zhostil Michal Parléř, který pocházel z rodiny dvorního architekta Karla IV., sochaře a řezbáře Petra Parléře.
A protože starodávná tajemná sídla snadno probouzí fantazii a lidovou tvořivost, i Radyně oplývá řadou pověstí a legend. Už jste možná zaslechli o bájném majiteli hradu Radoušovi, napůl člověku a napůl zvířeti, který nechvalně proslul svou krutostí. Nově si můžete cestu ke hradu zpestřit stezkou, která zábavnou formou představuje dětem i dospělým nejrůznější příběhy ze života této mytické postavy. Jen pozor, nic pro citlivé povahy! Podle jiných pověstí se traduje, že pod hradem se ukrývají tajné chodby, které Radyni spojují dokonce s Plzní, nebo že v podzemí najdete poklad, který hlídá velký černý pes.
Do podzemních uliček nejspíš sestup neobjevíte, za malý poplatek si ale na vlastní pěst můžete prohlédnout vnitřek hradu. K průzkumu obdržíte tištěného průvodce, díky němuž se dozvíte plno zajímavých faktů o dějinách této dominanty. Jak to chodilo v běžném dni středověkého člověka, vám představí expozice v hradní věži. Při své návštěvě věž určitě nevynechejte, protože z ochozu ve výšce 22 metrů se vám naskytne jedinečný pohled na Plzeň, Starý Plzenec, Šumavu a Brdy s vrchy Praha a Tok. K dispozici tu máte i pozorovací dalekohled. Na věži se procházel dokonce císař František Karel I.
Doporučujeme si také v programu vyhlédnout oživené komentované prohlídky, které se čas od času na Radyni konají. Může se vám tak poštěstit, že vám své sídlo ukáže například sám Karel IV. anebo rytíř Radouš. Na hradě je veselo po celou turistickou sezónu, v podhradí se můžete zastavit třeba na historickém dni, vinařském festivalu, různých vystoupeních, tvořivých workshopech a mnoha dalších akcích.
Otevírací doba: duben & květen (sobota, neděle a svátky od 10 do 18 hodin); červen–srpen (úterý až neděle od 10 do 18 hodin), září & říjen (sobota, neděle a svátky od 10 do 17 hodin)
Vstupné: individuální prohlídky – plné vstupné 80 Kč, snížené 60 Kč, rodinné (2 + 2) 250 Kč, děti do 6 let zdarma (přehled vstupného zde), vstup do podhradí a zvenčí hradu zdarma. Pozor, platba možná pouze v hotovosti.
Kam dál? Z Radyně můžete pokračovat zpět do Starého Plzence a podniknout výšlap zase na protější kopeček, na němž se vyjímá významná církevní památka, románská rotunda sv. Petra a Pavla. Její interiér je přístupný jen výjimečně, zato prohlídka zvenku a výhled do krajiny, formované zátočinami Úslavy, vám učaruje v jakémkoliv ročním období. Stářím rotunda daleko předčí Radyni, kdysi totiž tvořila součást knížecího hradiště Hůrka s hradem Plzeň. V roce 2026 městečko Starý Plzenec od svého založení slaví úctyhodných 1050 let. Vydejte se na naučnou stezku Stará Plzeň a kupci, která interaktivními hravými prvky zaujme i děti. S malými zvědavci můžete po trase společně vyplňovat pracovní list. Start stezky je umístěn na náměstí u kostela sv. Jana Křtitele. Vzhledem k náročnosti terénu raději zvažte cestu s kočárkem.
Ulovit zážitek na loveckém zámku Kozel
Nejen Radyně – ani na Kozel se nemusíte z Plzně vydávat nikam daleko, přesto se tady však rádi zapomenete i na pár hodin. Půvabný zámecký areál se rozkládá na pravém břehu řeky Úslavy a v našich tipech ho rozhodně nemůžeme opomenout.
Mezi ostatními klasicistními zámky je Kozel mladík. V 18. století si jej totiž od úplných základů nechal vystavět nejvyšší lovčí Království českého, hrabě Jan Vojtěch Černín Chudenic. To zas až tak obvyklé nebylo, většina klasicistních sídel vznikala už z existujících objektů. Kozel se postupně rozrůstal o další objekty, jako byla kaple, jízdárna, lokajna či konírna. A protože hrabě svou profesi nezapřel, už od počátku bylo panství zamýšleno jako lovecký zámek. Tomuto účelu přála i výhodná poloha na dosah obory, bažantnice a rozlehlých lesů. Na venkovské sídlo se proto v době honů sjížděla široká šlechtická společnost. Dodnes si tak můžeme velmi dobře představit, v jakých zámeckých prostorech trávil hrabě a jeho přátelé loveckou sezonu i kam se uchylovali před ruchem města. Zajímavostí je, že ač Jan vlastnil jak Kozel, tak třeba zámek v Nebílovech, se svou manželkou Josefinou žili na zámečku přímo ve Šťáhlavech. Ten je dnes v soukromém vlastnictví.
Jen málokterý zámecký park na Plzeňsku na vás udělá takový dojem jako ten na Kozlu. Rozsáhlé ostrovy zeleně, vyvýšená místa slibující pěkné rozhledy do okolí, klikatící se pěšinky, romantická zákoutí a rybník. Pokud vám bude uspořádání a vzhled parku v něčem povědomé, vzpomeňte si na rakouský Schönbrunn. Park zkrášluje více než 160 druhů dřevin. U budovy jízdárny si nenechte ujít jednu floristickou raritu – obrovský strom liliovník tulipánokvětý, který v červnu bohatě rozkvétá květy podobnými právě tulipánům.
Během komentované prohlídky si projdete zámecké interiéry včetně reprezentativních salonů, původní knihovnu s cennými tisky, kulečníkový sál a dokonce zámecké divadlo. Chloubu zámku představuje nejen dochované vybavení, ale také zdobená klasicistní kamna a nástěnné dekorace od předního dobového malíře Antonína Tuvory. Kaple a někdejší jízdárna dnes slouží převážně jako zázemí pro kulturní dění a výstavy. Napřesrok Kozel ožívá například jarmarky, koncerty, besedami, food festivaly a mnoha dalšími tematickými akcemi. V bývalé lokajně se nedávno otevřela útulná kavárna s venkovním posezením. Na všemožných dobrotách si tak můžete pochutnávat sotva pár kroků od zámku. Několikrát ročně se konají také komentované prohlídky parku.
U zámku se dá pohodlně zaparkovat, určitě však stojí za to nechat někdy auto doma a dorazit do Šťáhlav autobusem či vlakem. Hned od nádraží si pak vychutnáte samotnou cestu k zámku, která vede Hraběcí alejí lemovanou vzrostlými duby. Následně přeběhnete most klenoucí se přes řeku Úslavu a ocitnete se ve spodní části areálu u Lopatského rybníka.
Otevírací doba zámku & zámeckého areálu: zámek květen–listopad, areál duben–prosinec (přehled časů zde)
Vstupné: vstupné do zámeckého areálu 60 Kč, plné vstupné na komentovanou prohlídku 160 Kč, snížené vstupné 120 Kč, děti do 5 let 10 Kč (přehled vstupného zde); vstupenky lze zakoupit také online
Kam dál? V těsném sousedství zámku najdete několik turistických tras a cyklostezku. Kratičká naučná stezka vás provede přímo zámeckým parkem. Na delší vycházku se nechte zlákat ke zřícenině hradu Lopata, u kterého startuje naučná stezka F. X. France, dlouhá necelých 10 kilometrů. Že jste tohle jméno ještě neslyšeli? František Xaver Franc na Kozlu pracoval jako zahradník a zasloužil se o výraznou proměnu celého parku. A mimo jiné byl také architekt samouk. Zpočátku koníček přerostl do celoživotní vášně a významný přínos pro celý obor. Nadšení pro historii France přivedlo také do Západočeského muzea, kde se staral o historické sbírky coby vedoucí archeologické oddělení. Jeho zásluhou už třeba dnes víme, že v blízkosti zříceniny se kdysi nacházelo mohylové pohřebiště, jedno z celkových 12, které v okolí Šťáhlav zkoumal.
Romantická perla Plzeňska: Žinkovy
Ať už jste tu stálými hosty, nebo se sem teprve chystáte, zámek Žinkovy jsou přesně to místo, kam se budete chtít vracet. A trochu si myslíme (ale nechceme předbíhat), že první návštěvě se neubráníte tichému úžasu, jaké že poklady na Plzeňsku máme. Co dnes vidíme jako půvabný zámek ve stylu novorenesance, to dříve býval vodní hrad nebo tvrz, kterou obtékal vodní příkop čerpající vodu z přilehlého rybníka. Údajně byl jeho součástí také padací most a obranná věž. Současnou romantickou podobu získal zámek až na sklonku 19. století, a to díky návrhu proslulého vídeňského architektonického studia Fellner a Helmer, které stojí například za Státní operou v Praze. Zatímco příkop musel této největší přestavbě v historii zámku ustoupit, k honosnému sídlu naopak přibyl park. Stačilo málo a nádhernou stavbu by semlela nelítostná kola času, naštěstí od 90. letech přišel včasný zásah v podobě série rekonstrukcí a nyní se může v celé své kráse ukázat návštěvníkům. Příjemnou atmosféru dotváří Žinkovský rybník a rybník Labuť, které napájí řeka Úslava, pro niž se v této oblasti zachoval ještě původní název Bradlava. A není překvapením, že část toku je zde také označena trochu domácky jako Žinkovka.
V Žinkovech najdete i jedno překvapivé spojení s Plzní. Věděli jste, že mezi majitele zámku patřila také rodina Škodů? V roce 1916 jej koupil Karel Škoda, syn slavného továrníka a zakladatele světoznámého podniku Emila Škody. Na zámku pobýval se svou ženou Hedvikou a později i s jejich třemi dětmi, Emilem, Karlem a Hedvikou. Bohužel panství v rukou Škodových nezůstalo. A to i navzdory neúnavným snahám Karlových potomků a především nejstaršího Emila, který se po smrti otce ujal správy majetku. Rodové kořeny propletené se zámkem postupně přetínala druhá světová válka i složitá poválečná situace, nemilosrdná k Emilovu rozhodnutí přijmout německé občanství. Dokud to však bylo možné, Emil Žinkovy pravidelně navštěvoval, vzpomínal na dětství zde strávené a pečoval o ně jako o rodinné a rovněž svoje hlavní sídlo. A třebaže na zámku schraňoval nejrůznější vzácné předměty, sám velký přepych nevyhledával. Prostory, které nevyužíval, pronajímal, a nastěhoval se do bývalého pokoje pro služebnictvo.
O Škodových jistě bude řeč na komentované prohlídce. Prohlédnete si renovované salonky a apartmány, chodby s loveckými trofejemi i prvorepublikové interiéry s výstavou současného umění. Dostanete se do kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíše a na běžně nepřístupné nádvoří, kterému dominuje kamenné schodiště. Nádherný výhled na rybník Labuť se vám otevře ze zámecké lodžie v prvním patře, na kterou ze své pracovny kdysi vycházel Karel Škoda.
Kromě klasických prohlídek tu často pořádají i prohlídky tematické, stejně jako i rozmanité kulturní a gastronomické akce. V unikátním areálu si můžete užít koncerty, přednášky, divadelní představení a další. Ani s tím, zda jste si na výlet sbalili svačinu, si nemusíte dělat starosti. Hlad či žízeň na vás budou krátké, jen co zakotvíte v bistru, které se nachází hned u zámku. Dát si tu můžete jen něco malého na zub nebo rovnou hlavní chod. U zámku se můžete také ubytovat.
Otevírací doba zámku: denně dle prohlídek & kulturních akcí, areál volně přístupný celoročně
Vstupné: komentovaná prohlídka zámku 300 Kč, areál volně přístupný; dále dle tematických prohlídek a pořádaných akcí
Kam dál? Na chvíli se rozloučíme s pěkným pohledem na zámek i sousedící rybník a zveme vás na žlutou turistickou trasu, která začíná hned u zámku. Po zhruba dvou kilometrech, kde narazíte na drobné pozůstatky někdejšího hradu Potštejn i napodobeninu antického chrámu, se napojuje na naučnou stezku Klejnot. Na příjemném okruhu poznáte místní pověsti, živočichy i specifika samotné krajiny, která v určitých úsecích vzdáleně připomíná horské oblasti. Nechybí ani hravé prvky pro děti a dospělé jako pexeso, dendrofon či dokonce hrací plocha pro Člověče, nezlob se a šachy. Pokud byste si rádi střihli partičku, určitě si na cestu přibalte poněkud neobvyklou výbavu, tedy figurky a kostky. A jestli chcete projít trasu opravdu poctivě a popořadě, první tabule se nachází za hrází Nového rybníka.
Do Blovic na zámek, za historií i rozhledy
Na obou březích řeky se rozprostírá malebné město Blovice, které má výletníkům rozhodně co nabídnout. To vám sice můžeme říct, ale osobní zkušenost je vždycky nejlepší – a tak se o tom přijďte přesvědčit například na zámek Hradiště, který se právě v těsné blízkosti Úslavy nachází. Co vás možná překvapí, je fakt, že pěkné novogotické sídlo takto nevypadalo odjakživa. Už v 15. století byste tady narazili na gotickou tvrz, která však prošla za dlouhé roky mnohými proměnami, podle toho, co zrovna hýbalo světem architektury. A protože každý z majitelů si chtěl sídlo přizpůsobit obrazu svému, vystřídaly se tu renesance, baroko a klasicismus. Kolečko uzavřela v letech 1872–1874 pseudogotická přestavba. Díky poslednímu soukromému majiteli, podnikateli s textilem Adolfu Klikarovi, sem pronikla i špetka kubismu. Jmenujme aspoň nejvýznamnější rody, kteří zámek vlastnili – šlechtická rodina Kolowratů, kteří hojně podporovali umění, kulturu a vzdělání, a uherská hrabata Pálffyové, kteří zde bydleli především v letních měsících.
Víc ale ani muk, protože poutavěji to umí v Muzeu jižního Plzeňska, které sídlí přímo v zámeckém komplexu a pozve vás na dva stálé okruhy. Na nich si projdete jak interiéry zámku, tak zajímavé muzejní expozice. Ty vás seznámí nejenom se zmiňovanými rody, ale i řadou významných osobností z Blovicka včetně zakladatele muzea Františka Raušara a lokálních výtvarníků, jako je například Milan Knížák. Díky pestrým muzejním sbírkám si na své přijdou úplně všichni. Zjistíte, jaký nábytek ani vybavení dříve nechybělo v žádné domácnosti, jaké kroje oblékali naši předkové nebo jak to vypadalo v obydlích na vesnici, ve městě či u šlechticů. Vrátíte se i do školy, ale jen tak na oko, omrknete totiž školní třídu z konce 19. století a poloviny 20. století. Stálé expozice pravidelně rozšiřují i ty dočasné. Do příštího roku (2027) je například k vidění výstava Loutky mistra Klášterky, kterou přes prázdniny doplňují tvůrčí dílny. Nahlédnout můžete také do překrásné kaple sv. Ondřeje.
Součástí kdysi býval i příkop, který dnes připomíná zejména most ke vstupu. Zámek obklopuje rozlehlý park, který 19. století získal moderní podobu podle tehdejších trendů, jimž vévodil především anglický styl zahrad. Klidná oáza s mlýnskou strouhou se pyšní letitými dřevinami a keři i původním cihlovým mostem se zábradlím ve tvaru pařezů spojených větvemi. Do parku se však zatím nepodíváte, v současnosti je zavřený kvůli podmáčení půdy a tím pádem i většímu riziku pádu stromů. Aktuální informace si ověříte zde. Do Hradiště vás nalákají také rozmanité kulturní akce, jako například koncerty, přednášky, muzejní noc, Den krajů (se zvýhodněným vstupným) či akce Stopy baroka v rámci projektu Západočeské baroko.
Otevírací doba zámku & muzea: květen–září (úterý až neděle od 10 do 17 hodin), říjen–duben (úterý až sobota od 9 do 15 hodin)
Kam dál? Občas to chce trochu nadhledu, co říkáte? A toho se vám rozhodně dostane na jedné z rozhleden, kam můžete z Blovic vyrazit. Pokud vás to táhne spíše k Brdům, zamiřte na rozhlednu Na Skále, odkud je to do chráněné krajinné oblasti už jen kousek. Čeká vás 137 schodů, úsilí se vám ale stokrát vrátí ve výhledu – kromě Brd – na Šumavu, Plzeň, Krušné a Doupovské hory a za příznivých podmínek dokonce Alpy. Opačným směrem se pak můžete vydat k rozhledně Kožich. Jestli vám počasí bude přát, z vyhlídkové plošiny ve výšce 20 metrů zaostříte na pohoří Šumavy, Český les, vrcholky Brd, z bližších cílů pak spatříte hrad Radyni, zříceninu Vlčtejn či Zelenou horu u Nepomuku. Po cestě k rozhledně vás nemine zajímavý skalní útvar zvaný Čertovo břemeno. Obě trasy jsou časově i vzdáleností náročnější, a tak si na turistiku v okolí Blovicka vyhraďte klidně celý den.
Zřícenina hradu Vlčtejn
Počkej chvíli, poutníku… a chvíli poseď u zříceniny Vlčtejn. K pozoruhodným pozůstatkům gotického hrádku ze 14. století se dostanete po svých anebo můžete na pomoc zapřáhnout kolo. To ostatně napovídá název naučné stezky, která tudy prochází – Blovickem pěšky i na kole. Pro kratší procházku si můžete jako start zvolit nedaleké Zdemyslice či Chlum, trasu si prodloužit z Blovic anebo si troufnout klidně na celý okruh, který měří 21 kilometrů a nabízí celkem 7 zastavení. Kdo má už tuhle variantu ozkoušenou, pozměnit ji může na modrou turistickou trasu, po které dojdete až do Nebílov.
Ačkoliv zřícenina se dá prohlédnout jen zvenčí, relikty hradeb a hradního paláce vypínající se na buližníkové skále na vás zapůsobí i tak. Zapojit můžete svou představivost a v duchu vrátit někdejšímu hradu jeho majestátnost, kterou mu dodával především patrový palác s parkánem, dodnes viditelné dvojité příkopy a valy, hospodářské budovy v předhradí a dost pravděpodobně i obranná věž. Dnes už byste to nepoznali, ale takovému hradu nesměly chybět obvodové zdi. Jenomže ty neutekly osudu podobnému jako u mnoha dalších pevností. Počátkem 19. století zaúřadoval nedostatek materiálu, takže místní je kamen po kamen rozebrali pro to, co hořelo na obci více, totiž stavbu silnice. V té době se hrad také naposledy nadechl k životu, když si jej jako nové bydlení zakoupil hrabě Josef Maria Kolowrat. Šlechtic však na hradě dlouho nevydržel a od té doby ležela stavba ladem.
Hrad významně těžil také z toho, že z východu jej před nepřátelskými útoky bránila skalní stěna. Přesto byl svědkem vleklého sporu mezi husitskou a katolickou stranou, přičemž od roku 1421 jej využívali právě husité. Uhádli byste, že se tu k podpisu důležité mírové smlouvy stavila i královská návštěva – Jiří z Poděbrad? V paláci nějakou dobu prodléval také proslulý diplomat, cestovatel a umělec Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic.
A jak už to tak bývá, k hradu se váže legenda, která vysvětluje, proč se hradu Vlčtejn říká právě takto. Podle ní se syn prvního údajného majitele, pana Holena, zatoulal v hlubokých lesích. Holen a jeho zbrojnoši sjezdili okolí křížem krážem, ale nebylo to nic platné. Nad malým chlapcem však držel ruku strážný anděl. Před krutým mrazem a smrtelným nebezpečím, které by mu mohla přinést dlouhá zimní noc, jej nečekaně ochránila mnohými obávaná divoká šelma. Vlk s hustým kožichem mu prý ukázal v lese spolehlivý úkryt, lehl si k němu a až do rána jej zahříval. Název hradu byl na světě – hradní pán neváhal a ihned jej pojmenoval na počest zvířecího hrdiny, díky němuž milovaný potomek unikl jen o vlásek nešťastnému konci.
Otevírací doba: denně, přístupná jen zvenčí
Vstupné: zdarma
Kam dál? Z Vlčtejna můžete dále putovat na Knižskou skálu, která leží necelé dva kilometry od obce Řenče a objevíte tu jednu menší kuriozitu. Uměle vystavěná středověká osada měla původně sloužit jako podařená kulisa do historického snímku Zbojník, ale rychle si mezi místními i výletníky získala oblibu. A tak si ji tu už nechali. Na tvorbě osady pracoval filmař a rodák z Řeneč Leoš Kastner a jeho přátelé.
Spálené Poříčí aneb do zámecké zahrady, na barokní špejchar či za příběhy mlynářů
Pojďme si udělat malou odbočku a vypravit se do dalšího města nedaleko Blovic. Velkým lákadlem je barokní špejchar Ve Dvoře, kam se dostanete v rámci komentovaných prohlídek. Unikátní objekt, jehož původ se odhaduje zhruba do 18. století, měl sice pořádně na mále, ale nakonec se jej podařilo zachránit, a navíc mu vtisknout nový účel. V současnosti slouží budova sýpky jako prostor pro výstavy. Zatímco v přízemí si prohlédnete historickou zemědělskou techniku, v prvním patře vás čeká jedinečně pojatá výstava Procházka po Brdech, která vás ve formě naučné stezky pod střechou seznámí s faunou a flórou i životem obyvatel tohoto území. Expozice ve druhém patře se věnuje humorné tvorbě kreslíře Jiřího Wintera Neprakty, který dal nezaměnitelnou podobu i všem naučným stezkám (tentokrát těm klasickým venkovním) v okolí. Podobně obsáhlou a především stálou sbírku nikde jinde v Česku nenajdete.
Na prohlídku se můžete vydat i na renesanční zámek Spálené Poříčí. Nepředstavujte si však běžnou prohlídku, v interiérech se totiž odrazilo působení někdejšího lesního závodu. I když tu typické zámecké salonky a apartmány s vybavením neuvidíte, je na co se těšit – a koukat. Obdiv vzbudí renesanční kazetový strop v hlavním sále a upoutá vás i zajímavé vyprávění o osudech zámku, v jehož přízemí se dnes nachází Národopisné muzeum Spálenopoříčska. Tušili jste třeba, že zde byl nějaký čas uložen Svatovítský poklad nebo že zámek přežil i několik požárů, které jinak zachvátily celé město? Asi už vás zrovna napadlo, kde Spálené Poříčí ke svému jménu přišlo.
Významný objev přinesly rozsáhlé opravy zámku. V opěrném pilíři byly odhaleny pískovcové kvádry ještě z dob, kdy zámek býval gotickou tvrzí. Cenné důkazy o dřívějším osídlení dnes romanticky vyhlížejícího zámečku jsou vystaveny právě ve zdejším muzeu. Za zdržení a poklidnou vycházku určitě stojí volně přístupný zámecký park, který se může pochlubit celou řadou vzácných dřevin a barokní kašnou s původním chrličem – delfínem. Když se zatouláte do zadní části zahrady, vaší pozornosti neujde ani opravený altánek z 18. století a přilehlý Zámecký rybník. V předzámčí kdysi stával dokonce pivovar. O historii pivovarnictví se pak dozvíte v expozici umístěné v pivovarských sklepích v areálu špejcharu, nejdřív je ale nutné si návštěvu domluvit v infocentru.
Věděli jste, že původní název řeky Úslavy, Bradava, symbolizoval její svižnost a spád? Ve Spáleném Poříčí si pravostranný přítok dnešní Úslavy nechal jak toto pojmenování, tak čilý charakter. Líný potůček by sotva pomohl starým řemeslům, ale energická říčka dala naopak vzniknout řadě mlýnů a hamrů v okolí. Ty vám představí naučná stezka Za mlynáři od Bradavy, která startuje jen pár kroků od zámku u mlýna. Pěkná procházka jde proti proudu říčky a provede vás například kolem rybníku Hvížďalka s útulným přístřeškem na hrázi, přes ves Hořehledy až k rybníku Hamr. Stezka zabaví i děti, pro které je připravena jednoduchá soutěž (prozradíme, že za její vyřešení se mohou těšit na malou pozornost v infocentru). Pozor, trasa není vhodná pro kočárky ani osoby s omezenou schopností pohybu, avšak ke Hvížďalce se dostanete s kočárkem pozměněnou cestou po cyklostezce.
Otevírací doba zámku & špejcharu: komentované prohlídky květen, červen & září od pondělí do pátku ve 13 a 15 hodin, červenec–srpen od pondělí do neděle v 10, 13 a 15 hodin, říjen–duben v pondělí a středu ve 13 a 15 hodin a v úterý, čtvrtek a pátek ve 13 hodin; dále dle kulturních událostí, v létě upravována dle konaných svateb
Vstupné do zámku: dospělí 50 Kč, děti od 6 do 15 let, studenti & senioři 30 Kč, rodinné vstupné (2 + max. 3) 120 Kč, děti do 6 let zdarma; hromadná prohlídka nad 15 osob 30 Kč (přehled vstupného zde). Vstupenky lze zakoupit pouze v infocentru (otevírací doba zde).
Vstupné do špejcharu Ve Dvoře: dospělí 70 Kč, děti od 6 do 15 let, studenti & senioři 50 Kč, rodinné vstupné (2+ max. 3) 180 Kč, děti do 6 let zdarma; hromadná prohlídka nad 15 osob 50 Kč (přehled vstupného zde). Vstupenky lze zakoupit pouze v infocentru (otevírací doba zde).
Kam dál? Výletují s vámi i ti nejmladší parťáci? Kromě trasy zaměřené na mlynáře a stará řemesla vyzkoušejte další trasy, které jsou určené malým (ale i dospělým) zvědavcům. Na naučné stezce Loukou i lesem, která měří kolem 5,5 km, bude děti provázet trpaslík z brdských lesů. Jeho jméno se dozvíte po odhalení tajenky v křížovce. S vyluštěním dětem pomohou naučné tabule rozmístěné po trase. Nenáročnou procházku po zpevněném rovinatém terénu nabízí naučná stezka Perličky víly Terezky, kde na vás také čeká plno zajímavostí, doplňovačka podle tabulí a milá luční průvodkyně. Vycházku v délce 2,5 km v pohodě zvládnete i s kočárkem. Před začátkem každé výpravy se určitě vyplatí stáhnout mapu a leták se s tajenkou (na přiložených odkazech), případně si materiály můžete vyzvednout v infocentru. Tam se také po úspěšném luštění vraťte pro zaslouženou odměnu. Podrobnosti k jednotlivým stezkám najdete tady.
Bonusový tip: Zámek zároveň funguje jako ubytování, a tak pokud byste se do této lokality zamilovali už na první pohled, můžete tu strávit noc či celý týden.
Pár tipů závěrem
Nápady na výlet se ne vždy hrnou samy, a proto jsme pro vás schovali i další místa. Co ještě můžete v okolí řeky Úslavy vidět? Například pěkné městečko Nepomuk s Museem veteránů v bývalém zámečku Zelenohorská pošta. V Nepomuku sídlí vynikající pivovar Zlatá kráva, který určitě znáte i z Plzně. Pokud byste chtěli i na nedaleký zámek Zelená Hora, počkat musíte do roku 2027, kdy se opět otevře po rekonstrukci. Mezitím můžete pod Zelenou Horou navštívit památný Dvůr Šternberk, kde je řada zajímavých objektů jako Muzeum Československé lidové armády, podzemí, Muzeum včelařství či dančí obora. Milovníci zámků si mohou vyhlédnout například zámek Chanovice s expozicí lidových řemesel. Za vidění stojí i zámek Mlázovy, který leží jen několik kilometrů od pramene řeky.
