Pověsti a tajemství z Plzně

Centrum města skrývá tajuplné příběhy

Centru města dominuje katedrála sv. Bartoloměje na náměstí Republiky. Náměstí je lemováno mnoha historickými domy a mnohá z nich skrývají strašidelná tajemství. Pověst, která se váže k andělíčkovi na mříži katedrály jistě znáte. Ale věděli jste, že v budově Národopisného muzea se zjevuje bezhlavý rytíř, že Plzeňanům pomohla postavit město chrtice nebo že plzeňskou katedrálu údajně postavili čerti? O nejzajímavější bájích a pověstech, které se již léta v Plzni tradují, jsme už na webu Visit Plzeň psali. Tentokrát pro vás máme tři příběhy, které dost možná ještě neznáte.

O chamtivém hrobníkovi z Roudné

Strašidelná pověst z Plzně se pojí s kostelem Všech svatých v plzeňské části Roudná. Ten je dnes jedním z nejstarších plzeňských kostelů. Zdejší pověst vypráví o dceře zámožného měšťana. V den, kdy se měla vdávat, zhltla dvě tvarohové homoly, které ráno přinesla sousedka. Uvízly jí v krku a ona se udusila. Dívka byla posléze ve svatebních šatech a se zásnubním prstenem uložena do rakve v místní márnici. Místní hrobník byl ale chamtivec a chtěl se zmocnit dívčina prstenu. Otevřel rakev, a protože byl prsten moc těsný, rozhodl se ho odříznout. Sotva se nůž dotkl dívčina prstu, dívka se probrala a utekla z márnice. Svatba se nakonec prý uskutečnila a chamtivého hrobníka stihl trest. Onemocněl, začal blouznit a zanedlouho zemřel.

O návštěvě věčného žida Ahasvera

Počátky židovského osídlení Plzně sahají do dávné minulosti. O tom, jak velká židovská komunita kdysi v Plzni bývala, svědčí množství zdejších židovských památek. Ať už je to Velká synagoga, která patří k největším na světě, Stará synagoga anebo Loosovy interiéry, které pro místní židovské podnikatele navrhl světoznámý architekt Adolf Loos.

Ve městě však byla období, kdy byla přítomnost židů spíše nežádoucí. Jedním byly časy morové epidemie, kdy se věřilo, že za nákazu mohou právě židé. K této době se váže i následující příběh.

V době morové epidemie v Plzni podlehlo nemoci příliš mnoho obyvatel a nebyl tedy dostatek hrobníků k jejich pohřbívání. Objevil se však velmi záhadný stařec, který velmi pomáhal a odvážel mrtvé na hřbitov sv. Markéty, který se nacházel u tehdejšího dominikánského kláštera. Tím mužem byl údajný věčně bloudící žid Ahasver. Ten byl odsouzen Ježíšem za to, že mu odmítl svou pomoc. Trestem je mu od té doby věčné bloudění a putování po světě. Doufal, že když bude pomáhat ve městě, které mělo přízeň papeže, získá přímluvu a odpuštění a zbaví se svého prokletí. Měšťané ho však vyhnali. Žid Ahasver tedy bloudí po světě dál nejspíš až dodnes.

Pověst o nejlepší várce piva všech dob

Pivo z plzeňského pivovaru je dnes známé již po celém světě. Ale než ho tehdy ještě měšťanský pivovar doladil k dnešní dokonalosti, musela se každá nová várka řádně otestovat. Pokaždé, když se v pivovaru uvařilo nové pivo, sešli se městští radní v obecní hospodě, aby zjistili jeho kvalitu. Možná čekáte, že si sedli za stůl a dali se do pití džbánku za džbánkem, ale kdepak. Hospodský přinesl plný korbel nového piva a polil jím dlouhou dřevěnou lavici, která stála uprostřed šenku. Na lavici si radní sedli a čekali tak dlouho, dokud se v přesýpacích hodinách nepřesypalo poslední zrnko písku. Poté se radní zvedli a když jim lavice zůstala přilepená na zadnicích, byla to známka dobře uvařeného moku. Traduje se, že jednou radní došli s lavicí na zadnici až na radnici, a to pak prý začal sám od sebe vyzvánět zvon katedrály sv. Bartoloměje. Várka byla posléze prohlášena za nejlepší várku všech dob.

Kdoví jestli v tom také neměl prsty skřítek Pivovárečník. Ten prý kdysi radil vařit pivo jednomu měšťanovi ze Solní ulice a ten měl díky jeho radám nejlepší pivo široko daleko. Jak to doopravdy bylo, se už dnes nedozvíme.