Plzeňské báje a pověsti: Příběh bezhlavého rytíře
Už jste slyšeli, že se po Plzni, především v ulicích kolem historického centra, v noci toulá řada strašidel? Nikomu se zatím nepodařilo je vyfotit, ale říká se to. Pravda, strašidla přece neexistují, tak je dost možné, že si to někdo vymyslel nebo se jen při noční procházce lekl divného stínu. No ať je to, jak je to, a věřit tomu opravdu nemusíte, proslýchá se, že nejčastěji je v Plzni vidět bezhlavý rytíř. Občas, především za úplňku ho prý můžete potkat, jak se zmateně toulá Dřevěnou ulicí. Ale proč? Jeho příběh si můžete sami přečíst nebo si na FB Visit Plzeň poslechnout náš podcast…
V Dřevěné ulici, hned vedle cukrárny Beruška, se nachází jeden z nejstarších domů v Plzni. Dnes se mu podle jednoho z posledních majitelů, učitele hudby, tance a krasopisu Josefa Gerlacha, říká dům Gerlachovský. Už více než sto let v něm nikdo nebydlí, stal se totiž součástí Národopisného muzea. Už od středověku se o tomhle místě ale vyprávějí pěkně podivné věci. No řekněte sami, proč by jinak někdo v domě tak blízko náměstí nechtěl bydlet? Jak už asi tušíte, údajně tam už od středověku straší duch bezhlavého rytíře.
O středověku se ne nadarmo říkalo, že byl temný. On temný skutečně byl. Po kraji se potulovaly nejrůznější skupinky zběhlých vojáků, loupeživých rytířů a banditů. Jezdili od města k městu, okrádali pocestné a občas se v touze za tučnou kořistí snažili dostat i za brány města.
Plzeň vždy byla celkem bohatým městem, a tak není divu, že k ní jednoho dne přitáhl takový ozbrojený dav a chystal se město dobýt. S plzeňskými hradbami si ale neporadila daleko větší a nebezpečnější vojska, a tak po několika dnech začínalo být jasné, že silou to nepůjde.
Přemýšleli, jak jinak by se mohli dostat do města. A pak jednoho z těch chytřejších napadlo, že když to nejde městskou bránou ani přes hradby, co takhle zkusit se do města podkopat?
A tak začali pod městskými hradbami, v místech dnešní Dřevěné ulice, hloubit podzemní chodbu, která by jim pomohla nepozorovaně se dostat až na náměstí. Tam měli v plánu se uprostřed noci vyrojit jako mravenci z mraveniště a město vyloupit. Vymyšleno to měli tedy hezky, ale jak už to tak bývá, většina věcí není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá.
A hlavně, kopání tunelu není zrovna práce, která by se dala dělat úplně potichu. A tak není divu, že si tehdejší majitel Gerlachovského domu všiml, že se u něj ve sklepích ozývá podivné bouchání a dunění. Když už se to dělo třetí noc v řadě, rozhodl se tehdejší majitel věc oznámit na radnici. Rada města zasedla a bylo rozhodnuto, že do sklepa postaví strážného, který tam bude hlídat a kdyby se dělo cokoliv podezřelého, rychle doběhne pro posily.
Chudák strážný se sám ve sklepě s podivnými zvuky necítil úplně dobře, a tak si na pomoc zavolal ještě několik přátel a hlídali tam všichni společně. Postupně se zvuky ozývaly blíž a blíž. Jednou v noci se ve sklepě začala propadat podlaha. V tu chvíli všem došlo, že se nepřítel prokopává do města. Netrvalo to dlouho a skutečně z té díry vystrčil hlavu první z bandy loupeživých rytířů.
Strážný na nic nečekal, přikročil k němu a usekl mu hlavu. Díru s bezhlavým tělem rychle zaházeli kamením a pořádně ji zazdili. Hlavu samotnou pohřbili na nedalekém hřbitově u Františkánského kláštera.
Když nepřítel viděl, že se lest nepodařila, odtáhl od města s nepořízenou. Plzeň ani tentokrát dobyta nebyla, ale od té doby se v Gerlachovském domě zjevuje duch bezhlavého rytíře, který bloudí domem sem a tam, naříká a hledá svou hlavu. Bez ní totiž údajně nenajde svůj klid.
Jak už jsme říkali na začátku, dům je v současné době neobydlený a je součástí Národopisného muzea. Po nocích tam prý někdo přehazuje popisky u exponátů, takže pracovníci muzea mají každý den ráno plné ruce práce, aby všechno dali opět do pořádku před tím, než přijdou první návštěvníci. Že by bezhlavý rytíř?